O tom, že si děti rády hrají, není sporu. Také je to nezbytné pro jejich správný vývoj. A jednou ze stále populárnějších, i když dospělými mnohdy odsuzovaných, her jsou videohry, ať už na počítač či na konzoli.
Pravdou však je, že jejich popularita nijak neklesá, ba naopak. Zajímavé je, že se to netýká pouze dětí, ale i dospělých, především těch mezi 20-30 lety. I oni tráví stále častěji svůj volný čas jejich hraním. Rozhodně tedy není na škodu podívat se, co na nich všechny tyto hráče tak přitahuje.
Tím nejhlavnějším důvodem je bezesporu to, že nám poskytují únik od každodenní reality. Ovšem na rozdíl od knih či filmů, které poskytují podobnou službu, se zde skutečně můžeme stát někým jiným, byť na obrazovce. Již nečteme či nesledujeme příběh člověka prožívajícího neuvěřitelná dobrodružství – nyní tím člověkem sami jsme. A to je něco, co nám jiný typ zábavy nemůže poskytnout.
Dalším faktorem, proč je hrají i mladí dospělí, je fakt, že tyto hry přišly na trh v době, kdy byli dětmi. Je zde tedy i faktor nostalgie a připomínka jednodušších dětských časů. Z tohoto důvodu jsou také stále populární mnohé staré hry, i když ty nové je grafikou a mnohdy i příběhem často překonávají.
Můžeme se ptát, zda to není nijak škodlivé. Pravdou však je, že podobně jako u mnoha jiných věcí, i zde záleží především na dávce. Dítěti ani dospělému hraní samotné neublíží, nesmí se však stát tím hlavním v jeho životě. Pak snadno vznikne závislost, která vede ke zhoršení prospěchu ve škole či pracovního výkonu a nakonec i rodinných vztahů.
Zde je potřeba poznamenat, že tomuto propadají především lidé, kteří mají problémy ať už v osobním či pracovním životě, které nechtějí či nemohou řešit. Snaží se tedy před nimi utéci do hry, kde na ně může zapomenout a kde jej alespoň na chvíli nemusí trápit.
Pokud tedy dítě hraje videohry příliš, měli bychom se zajímat, proč jej jejich svět láká více než ten skutečný, a podle toho jednat. To je totiž ten nejlepší způsob, jak mu pomoci.